Jednoho dne vyjíždí rodinka Čokoládových králíčků na projížďku autem. Všichni milují historii a legendy vesničky Sylvanian.

Jedou na všechna místa v okolí vesničky, o kterých se vyprávějí příběhy.
Freya a Coco Čokoládoví králíčci si hrají na vílu u rybníka a poslouchají ozvěnu z lesa.
“ Jééé, myslíš , že by tady mohly být víly?”
“Zkusme najít strom, z kterého se ozývá ozvěna a zaťukat na něj!”

“Jediný čas kdy naslouchají co jim vypráví jejich maminka je v Květinové zahradě. ”
Říká se, že květina vykvetlá v měsíci, kdy se ve vesničce Sylvanian narodíš, ti přináší štěstí. Každé miminko narozené ve vesničce dostane kytici od nás všech." Poslední zastávka jejich výletu je u památného srubu, domu, který je znám jako úplně první stavba domu ve vesnici Sylvanian a uvnitř jsou zachovány všechny historické prvky domu s nábytkem.

Zatímco se Frasier s ostatními kochají pohledem na okolí, Frey a Coco vylezou na půdu.
“Zajímalo by mě, jestli si děti tenkrát také hrály na schovávanou na půdě jako my?”
V rohu místnosti najednou uvidí nějaká jména vyrytá do zdi.

“Myslím si, že si tenkrát děti ryla svá jména na zeď ,” říká Freya.
A jen tak, pro zábavu, si obě děti vyryla svá jména na zeď také. Vypadá to jako vtip, ale….

“Včera jsme byli na výletě a zastavili se v muzeu, ”
říká Freya svým kamarádům další den ve škole, a Andromeda Medvídková holčička jí řekně něco velmi zajímavého..
“ Říká se, že lidé, kteří tento dům postavili mají svá jmena vyryta do zdi na půdě. Je to velmi důležité ”

Jsou bez nálady a nedokážou se ve škole na nic soustředit. Celý den, cestou domů ze školy jsou vystrašeni.
“ Zničili jsme něco velmi důležitého”!

“ Vypadáte nějak smutně, ”říkají jim maminka s tatínkem
“ Co se děje? ”
Ale děti nemají odvahu jim říci co se stalo. Ani si nejsou schopné hrát se svými kamarády a zůstávají zavřené ve svých pokojích. Najednou jim maminka s tatínkem řeknou,
“Jedeme na výlet.”
Nemají jinou možnost, než snasednout do auta. Jejich tatínek a maminka si normálně povídají, jako kdyby se nic nestalo , ale obě děti jsou tiché a smutné. Při pohledu na nádherné scenérie, Freya a Coco jen velmi málo relaxují

Když míjejí místa ve vesničce, která milují, a myslí na své kamarády ,kousek po kousku si uvědomují, že by měly říct pravdu .
“Tati ... Mami ...”
Najednou jim vylíčí celou pravdu o vyrytí jmen na zeď v historickém domě.

Tatínek tiše naslouchá.
“Dobře,” říká opatrně.
“Půjdeme všichni za panem správcem historického domečku a omluvíme se mu ”
Maminka souhlasí.
“Děkuji, tati! Děkuji, mami! ”
Freya a Coco se nakonec pousmějí a auto se vydává směrem k historickému domu. Přesto jsou oba dost nervózní až se setkají se starostou.

Když přijeli před dům , Freya a Coco měli téměř slzy na krajíčku.
“Je nám to opravdu moc líto, pane Porridge.”
“My jsme v tomto paměátečním domě.....”
A odvyprávěli mu svůj příběh. Tatínek Patrick Porridge vybuchne smíchy!
“Promiňte, že se tak směju,” vysvětluje šťastně.

“ To je dobrý skutek, že jste přišli a řekli mi to, ale vůbec nemusíte mít strach. Nikde to nebudu prezentovat.n Ale abych řekl pravdu, jméno na zeď jsem vyryl já, když jsem byl ještě kluk. A proto vznikl tento příběh, který je pro děti velmi záhadný. A bude to jen naše tajemství.”
“Cože?! Je to pravda? ”
Úlevou vybuchne smíchy celá rodinka Čokoládových králíčků.

“Byl bych ale nerad, kdyby vám to dělalo nějaké potíže,”říká Patrick.
“Ne ,nedělá”
říkají obě děti a Patrick poslušně. Děti sice mrzíco provedly, ale jsou také sťastné, že jsou součástí tajemství Sylvanian vesničky.

KONEC